Letošní ŠvP se nám, co se týká počasí, moc nevyvedla. V pondělí jsme dojeli za sluníčka, po krátké obhlídce okolí jsme se šli ubytovat ,vybalit kufry a naobědvat. Odpoledne jsme vyrazili na procházku k sově do osady Yukon-zde mají novou sochu pohádkového Dlouhého, do léta prý přibudou i zbývající dva kamarádi. V tento den jsme si na sluníčku rozepnuli i zip zimní bundy-takové nám bylo teplo. Druhý den jsme se probudili do slunečného rána, před obědem se sluníčko schovalo za mraky a od té doby už jen pršelo, lilo a od čtvrtka i sněžilo. My jsme si program ŠvP pružně přizpůsobili daným podmínkám a co jsme si naplánovali předem, tak to jsme taky splnili. Ulovili jsme bobříka obratnosti na lanovém centru, nakreslili bobříka malíře, zazpívali bobříka zpěváčka, pro bobříka odvahy jsme se ještě za sucha vydali ulovit do hustého lesa. No a některým se podařilo ulovit i bobříka mlčení. Ovšem světovým unikátem bylo uskutečnění závodů v orientačním běhu – na dlouhé hotelové chodbě se určitě OB nikdy neběžel. Nám všem se ale závod líbil, nikdo se neztratil, všichni našli kontroly a nikdo se nevrátil se zablácenýma botama. Možná že si tento nápad necháme patentovat:-) 🙂
Ve čtvrtek nasněžilo a tak jsme vyrazili na koulovačku. No a v pátek už museli propluhovat silnici, aby pro nás mohl přijet autobus.
Jídlo jako každý rok bylo výborné a v jakémkoliv množství, děti si mohly přidávat, pan kuchař se moc snažil. Ubytování je zde pěkné a letos jsme ocenili i velikost a variabilnost pokojů a společenských místností.
Doufáme, že až pojedeme příště,že to léto nebo aspoň teplo už bude.
Více fotek na Rajce.net
Celý článek
